„Nedávej unáhlené sliby…“ Kazatel 5:2, přel. z angl.
Když Šalomoun mluví o závazcích a jejich dodržování, nebere si servítky: „Nepouštěj si ústa na špacír a nemluv dřív, než si to rozmyslíš. Když Bohu řekneš, že něco uděláš, udělej to, a to hned. Bůh nemá potěšení z hloupého žvanění. Slib to, a pak to udělej. Mnohem lepší je vůbec neslibovat, než slibovat a nesplnit. Nedovol, aby z tebe tvá ústa udělala naprostého hříšníka. Až budeš volán k zodpovědnosti, nedostaneš se z toho slovy ‚Promiň, já to tak nemyslel‘“ (Kazatel 5:2-6, přel. z angl.). To znamená, že nesmíš být impulzivní, musíš naslouchat stejně jako mluvit, získat co nejvíce informací a pak se v modlitbě poradit s Bohem, než se rozhodneš.
Lidé často říkají to, co si myslí, že druzí chtějí slyšet. To je ale může dostat do velkých problémů. Neslibuj něco, co nemůžeš splnit. A nevymlouvej se! Nic tvůj vliv neoslabí tolik jako snaha vyvrátit chybu chabou výmluvou. Když se zavážeš na základě emocí, dodržíš svůj závazek jen, když se budeš cítit určitým způsobem. Skutečný závazek takto nefunguje. Nejde o pocit, ale o charakterovou vlastnost. Lidské emoce neustále kolísají, ale závazek musí být pevný jako skála. Skutečná oddanost vynikne v dobách potíží a nepřízně osudu. Nezáleží na nadání nebo schopnostech, ale na poctivosti. Splnění závazku je výsledkem rozhodnutí, ne podmínek. A je možné jen tehdy, když je založeno na hodnotách.
Sečteno a podtrženo: „Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem…“ (Kazatel 5:1). Proto se podívej dříve, než skočíš, a přemýšlej předtím, než se zavážeš!