„… jeho srdce pevně doufá v Hospodina.“ Žalm 112:7
Je velký rozdíl mezi tím, když na Boha čas od času myslíš, a tím, když se na něj „pevně“ upneš. Badatel Jeffrey Schwartz s odvoláním na psychologa Williama Jamese napsal: „Základním úspěchem vůle je, když se člověk dokáže věnovat jednomu předmětu a udržet ho jasně a silně před svou myslí, přičemž vše ostatní, co soupeří o jeho pozornost a navazující činnost, zanikne, jako když sluneční záře pohlcuje světlo hvězd.“
Upadla ti někdy kontaktní čočka na koberec? Tvé intenzivní soustředění způsobí, že mozek potlačí vše, co tě rozptyluje od jejího hledání – barvu, vzor i žmolky koberce, drobky sušenek apod. Tvá mysl je „pevně“ zacílena. Reaguje s laserovým soustředěním jako policejní pes, který dostal košili s pachem hledaného. Je udivující, jak často se lidé považují za oběti všelijakých myšlenek, které se jim zrovna honí hlavou. Jako kdyby byli jen pasivními diváky, kteří bez možnosti kontroly sledují, jak se jim po obrazovce mysli posouvají nechtěné myšlenky.
Pochop jedno! Satan svádí boj o to, aby ovládl myšlenky, které se ti honí hlavou. A bez Boží pomoci tu bitvu nemůžeš vyhrát! Nejvyšší svoboda, kterou ti nikdo nemůže vzít, je svoboda rozhodovat o tom, čím se bude tvá mysl zabývat. Podle žalmisty je opravdu požehnaným člověkem ten, jehož „srdce pevně doufá v Hospodina“ (viz Žalm 112:7). Když je tvá mysl „pevně“ upnutá na Boha, pak vidíš důkazy jeho přítomnosti všude, kam se podíváš. Budeš schopen s jistotou říct: „Ano, dobrota a milosrdenství provázet mě budou všemi dny mého žití“ (Žalm 23:6). Upni tedy svou mysl „pevně“ na Boha.