„Lépe dvěma než jednomu…“ Kazatel 4:9
Sportovní novinář Rick Reilly dal začínajícím profesionálním hráčům následující radu: „Přestaň se bít v prsa. Lajna je blokovaná, rozehrávač ti hodil dokonalou přihrávku, zatímco sám dostal ránu do hlavy, a dobrý spoluhráč zajistil dvojité krytí. Vyrovnej se s tím!“ Během sedmadvaceti let, kdy trénoval své basketbalové týmy UCLA, které se desetkrát staly národními šampiony, jim trenér John Wooden připomínal: „Ke vstřelení koše je potřeba deseti rukou.“ Jeho poselství se dokonale shoduje s Šalomounovou radou: „Dva jsou lepší než jeden!“ Nikdo nevyužije svůj nejlepší potenciál sám. Boží slovo i život kolem nás učí, že život byl stvořen jako týmový sport. Hned na počátku Bůh stanovil tuto zásadu: „I řekl Hospodin Bůh: ,Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou‘“ (1. Mojžíšova 2:18). Být „osamělým strážcem“ nikdy nebylo Božím záměrem pro nás. Osamělost je zabiják. Společnost je elixírem života. V knize Kazatel 4:1-12 Šalomoun mluví o hodnotě lidských vztahů v náročném a obtížném světě. A učitel Philip De Courcy nám říká, že biblická moudrost si osvojuje „teologii my“ a „odmítá teologii já“ (viz Filipským 2:4). Abychom v životě mohli obstát, musíme se zavázat, že:
1) Budeme vzdorovat duchu „jdi do toho sám“, který často charakterizuje naši kulturu.
2) Budeme pěstovat smysluplné vztahy a naučíme se vážit si svých přátel.
3) Zůstaneme v úzkém spojení s údy Kristova těla.
4) Budeme pomáhat osamělým a padlým.
5) Budeme ochotni odbočit ze své cesty, abychom ukázali podstatu skutečného přátelství (viz Přísloví 17:17, Židům 10:24-25, Lukáš 10:25-37, Jan 15:13).
Prorážet si vlastní cestu je slepá ulička. Jen sdílený život je život žitý naplno!