„… tu k nim před svítáním kráčel po moři…“ Marek 6:48
„… tu k nim před svítáním kráčel po moři… Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak… On však na ně hned promluvil: ‚Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!‘ Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil“ (Marek 6:48-51).
Temnota není vždy dílem nepřítele. Někdy je to jeden z nejlepších nástrojů, s jehož pomocí nás Bůh něco učí. Pána poznáš nejlépe tak, že s ním projdeš bouřemi. Když se dostaneš na místo, kde si říkáš: „Jestli mě Bůh nezachrání, tak se utopím,“ on přijde a kráčí po moři. Ježíš řekl svým učedníkům: „Co vám říkám ve tmě, povězte na světle…“ (Matouš 10:27). Právě v nejtemnějších chvílích ti Bůh dává některá z největších poznání. Žalmista řekl: „… tobě nebude temná ani tma, noc jako den ti záři dá, tma bude pro tebe světlu podobná!“ (Žalm 139:12, B21). Místo utíkání od problému raději požádej Boha, aby rozvinul tvé „noční vidění“ a ukázal ti „poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější“ (viz Izajáš 45:3).
A ještě jedna myšlenka: Jestli temnota, kterou procházíš, je Božím nástrojem pro tvou proměnu, nesnaž se „vytvořit si vlastní světlo“. „Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha. Hle, vy všichni, kdo rozděláváte oheň, jiskrami se opásáte k boji. … ulehnete v trápení“ (Izajáš 50:10-11). Pokud se z Božího dovolení ocitneš v temnotě, nemusíš se bát, Bůh slíbil, že tě z ní vyvede.