„Ve tmách vzchází přímým světlo…“ Žalm 112:4
Víra je jako fotografický film, vyvíjí se ve tmě. Temné dny tě přimějí opřít se o Boha. Pravdou je, že kdyby tvá víra nebyla nikdy zkoušena, neměl bys motivaci jít k Bohu blíže.
Autor chvalozpěvů Edward Mote napsal: „I když tvář Páně nevidím laskavou, spoléhám na jeho milost neměnnou… Když světy kolem šílejí, mám v jeho lásce naději. Když kolem vše jak písek se bude sypat, já na Kristu, své pevné skále budu stát.“ Je jednoduché Boha chválit, když máš pevné zdraví a zaplacené účty. Ale právě v temných dnech poznáš, jaká je tvá víra a kam skutečně vkládáš svou důvěru: zda v sebe, v druhé nebo v Boha. Když ti dny připadají stejně temné jako noci, je zde slovo, na něž se můžeš postavit: „Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ten ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha“ (Izajáš 50:10).
Jób žil příkladný život, a přesto o všechno přišel. Ztrápený a zmatený volal: „Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem“ (Jób 19:8). Neviděl cestu ven ze situace, v níž se nacházel. Poté přišel na to, že přestože nemůže pochopit příčinu, může důvěřovat vztahu. „Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem“ (Jób 42:5). Když učinil tento objev, všechno se změnilo: „A Hospodin Jóbovi žehnal ke konci více než na začátku…“ (Jób 42:12). Co Bůh udělal pro Jóba, může udělat i pro tebe.