„… kdo příliš otvírá své rty, na toho přijde zkáza.“ Přísloví 13:3, ČSP
Hrubá slova mohou způsobit, že lidé nebudou schopni naslouchat tomu, co jim říkáš.
Když Jidáš zradil Ježíše, Ježíš mu to neoplatil, ačkoli mohl na svou obranu povolat dvanáct legií andělů (viz Matouš 26:53). Seběhl se dav, vztáhl po něm ruce a zatkl ho. V tu chvíli Petr vytasil meč a uťal ucho veleknězovu služebníkovi. Pravděpodobně si pomyslel: „Tohle si nemusíme nechat líbit!“ Ježíš ale řekl, že takhle se věci neřeší! Pak čteme: „Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho“ (Lukáš 22:51, B21). Petr měl tendenci mluvit i tehdy, když měl naslouchat, a pletl se do věcí, do nichž mluvit neměl. Potřeboval se naučit čekat na Boha, projevovat pokoru a rozlišovat. Bůh s ním měl velké plány, pokud je ale Petr chtěl naplnit, nemohl toho dosáhnout tím, že bude lidem uřezávat uši, když ho naštvou.
Ponaučení z toho zní: Nemůžeš „vyletět“, kdykoli se ti zachce. Musíš se stát citlivým vůči Božímu Duchu. Když ti řekne: „Nic neříkej,“ pak musíš tiše stát, i kdyby to znamenalo nechat někoho, aby si myslel, že má pravdu, ačkoli ty víš, že ji nemá. Musíš se naučit, že Bůh není povinen ti nic vysvětlovat. Jestli se nenaučíš kontrolovat, co říkáš, můžeš brzdit svůj duchovní růst nebo Boží požehnání pro svůj život. Možná si myslíš, že ve srovnání s cizoložstvím nebo krádeží se o nic velkého nejedná. Tak se znovu zamysli: „Kdo střeží svá ústa, chrání svou duši; kdo příliš otvírá své rty, na toho přijde zkáza“ (Přísloví 13:3, ČSP).