„A když tam šli, byli očištěni.“ Lukáš 17:14
„Když přicházel k jedné vesnici, šlo mu vstříc deset malomocných; zůstali stát opodál a hlasitě volali: ‚Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!‘ Když je uviděl, řekl jim: ‚Jděte a ukažte se kněžím!‘ A když tam šli, byli očištěni. Jeden z nich, jakmile zpozoroval, že je uzdraven, hned se vrátil a velikým hlasem velebil Boha…“ (Lukáš 17:12-15). Mezi malomocenstvím a životem je duchovní paralela – obojí tě může pohltit. Děje se ti něco takového dnes? Jestliže ano, pak:
1) Přines svůj problém Ježíšovi. On může obnovit to, co jsi ztratil, a vrátit ti pokoj a radost. Volej k němu. Zapomeň na to, že by ses měl tvářit důstojně. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci a Bůh odpovídá na zoufalé modlitby: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem“ (Jeremjáš 29:13).
2) Udělej, cokoli ti Bůh řekne! Neklaď mu žádné podmínky. A nesnaž se kopírovat zkušenosti někoho jiného. Ježíš řekl deseti malomocným, aby šli a ukázali se kněžím. Proč je prostě neuzdravil jako ostatní? Víra nevyžaduje vysvětlení!
3) Buď připraven vykročit. „A když tam šli, byli očištěni“ (Lukáš 17:14). Když ti Bůh dá odpověď, někdy musíš ve víře vykročit a každý krok tě přibližuje k vysvobození. Dokud však neuděláš první krok, nic se nestane.
4) Nezapomeň mu poděkovat. Pouze jeden z malomocných se vrátil, aby poděkoval, a Ježíš si toho všiml. A všímá si i dnes! Můžeš se k němu s důvěrou obrátit pro další odpověď, když mu nezapomeneš poděkovat za tu minulou.