„Je čas získávat i čas ztrácet…“ Kazatel 3:6, přel. z angl.
Boží slovo neignoruje ani neminimalizuje bolestné okamžiky života. Životním ztrátám se nevyhneme ani my, ani naši blízcí. Přijde nemoc, stárnutí, smrt, rozvod, zdravotní postižení, ztráta nezávislosti, nezaměstnanost, finanční zvraty a podobně. Dnešní kultura nás připravuje na zisk, ale ne na ztrátu, na zábavu, ale ne na truchlení (viz Kazatel 3:4). Velké ztráty nás vrhají na neznámé území. Potřebujeme proto porozumět dynamice své ztráty, abychom ji mohli překonat a vrátit se do života. Ztráta, která mění náš život, začíná agónií, cítíme se okradeni, máme pocit těžké ztráty někoho nebo něčeho pro nás nepostradatelného. Pak přichází zármutek, spalující emoce ohromujícího smutku, které jsou často doprovázeny hněvem, úzkostí, zmatkem a bezmocí. Poté přecházíme do stadia truchlení, dáváme průchod svému smutku a ztrátě. To je fáze „těžké práce“ slz, vzpomínek a srdcervoucích, křečovitých záchvatů pláče, které námi otřásají až do hloubi naší bytosti. Cítíme vinu a výčitky svědomí kvůli tomu, co jsme řekli nebo udělali, či neřekli nebo neudělali. A náš zármutek dává lidem kolem příležitost reagovat a nabídnout nám útěchu a bezpečí, které potřebujeme, abychom se mohli začít uzdravovat. To je Boží postup pro uzdravení zlomených srdcí.
Izraelcům zemřel milovaný vůdce. Bylo mu sto dvacet let a zanechal po sobě zármutkem zasažený národ (viz 5. Mojžíšova 34:8). Bůh jim dopřál třicet dní, aby mohli oplakávat svou ztrátu a navzájem se utěšovat, než se znovu vrátí do života. Dopřej si tedy potřebný čas, aby ses vyplakal, protože Ježíš řekl: „Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni“ (Matouš 5:4).