„Je čas rození i čas umírání…“ Kazatel 3:2
Badatelé z Coloradského institutu zármutku popsali užitečnou čtyřstupňovou cestu k uzdravení:
1) Šok. Naší první reakcí je popírání a nevíra. Nemohu uvěřit, že se to stalo. To není pravda! Dojde k otupení smyslů, což je Bohem aplikovaná „anestézie“, která zmírní první bolest z rány a poskytne nám čas k vytvoření mechanismu pro její zvládnutí.
2) Protest. Cítíme hněv a zášť vůči Bohu, přitom se ale cítíme provinile, že ho obviňujeme. Možná viníme sami sebe, lékaře či samotného pacienta a zpochybňujeme Boží lásku a věrnost. Dokonce s Bohem vyjednáváme: „Jestli uděláš zázrak a přivedeš ho zpět, já udělám…“
3) Dezorganizace. Vše se rozpadá ve švech. Způsob života, jaký jsme znali a milovali, je pryč. Sny, které jsme si hýčkali, se rozplynuly. Ctíme beznaděj, bezmoc, připadáme si ztracení v cizím, prázdném vesmíru. Mohou se objevit i další, související ztráty: finanční nejistota, zpřetrhání společenských vztahů, deprese, ztráta soustředění a podobně. Jsme přesvědčeni, že život už nikdy nebude normální. Přežíváme od okamžiku k okamžiku, bojíme se uvažovat o cestě, která je před námi.
4) Reorganizace. Neutuchající zármutek ustupuje vlnám žalu přicházejícím s různou frekvencí a intenzitou. Začínáme se se ztrátou smiřovat a vyrovnávat. Vrací se nám energie spotřebovaná na proces truchlení a umožňuje nám adaptovat se na požadavky a možnosti nového způsobu života. Pomalu se vzpamatováváme a znovu se chápeme otěží. Ten proces potrvá mnoho měsíců, a úplné zotavení dokonce řadu let. Bůh ale slibuje, že k němu dojde, protože přijde: „… čas léčit, … budovat; … smát se, … poskakovat…“ (Kazatel 3:3-4)!