„… zůstávat budu v domě Hospodinově po dlouhý, věčný čas.“ Žalm 23:6, B21
Některým z nás nepřipadá Boží láska skutečná. Proč? Protože se snažíme vybudovat si domov na této zemi. Ve výsledku zažíváme mnoho starostí a frustrací. Když pochopíš, kde je tvůj pravý domov, smrt pro tebe již nikdy nebude „tečkou“, ale stane se „spojkou“!
Ani ne vteřinu po své smrti budeš přiveden do Boží přítomnosti. Dokonce nebudeš mrtvý dostatečně dlouho, abys věděl, že jsi zemřel. Nebude to konec, ale přemístění. Rychleji než mrknutím oka se přemístíš z jedné dimenze do druhé. Ze života v tomto čase přejdeš do „přebývání v domě Hospodinově po dlouhý, vě?n? ?as? (viz ?alm 23:6, B21). V?t?ina z?n?sčný čas“ (viz Žalm 23:6, B21). Většina z nás nezemře na infarkt, na mozkovou mrtvici nebo při autonehodě. Pro většinu z nás si smrt bude přicházet postupně, jak se náš organismus s věkem opotřebovává. Budeš cítit, že se tvůj tělesný stav zhoršuje, tělo slábne, a poznáš, že se blížíš ke smrti.
Tehdy tě Bůh uvede do přechodového stadia. Způsobí, že ti nebe začne připadat přitažlivější než země, takže si začneš říkat: „Kéž by si Bůh pospíšil a vzal mě domů.“ Možná ti dokonce poskytne malou ochutnávku slávy a ukáže ti, že tvůj Spasitel čeká, aby tě uvítal. Až uvidíš jeho doširoka rozevřenou náruč, zatoužíš, aby se cesta na to místo uskutečnila co nejdříve. Řekneš spolu s Davidem: „Já však ve spravedlnosti uzřím tvoji tvář, až procitnu, budu se sytit tvým zjevem“ (Žalm 17:15). Domove, sladký domove!