„Prostíráš mi stůl…“ Žalm 23:5
Až příště zasedneš k prostřenému stolu, aby sis pochutnal na skvělém jídle, zastav se a zamysli se, kolik lidí pracovalo, aby ses mohl najíst. Zemědělec něco vypěstoval či vykrmil, potravinářská firma to zpracovala a zabalila, logistická společnost přepravila a prodala obchodu s potravinami, pak to někdo koupil a zaplatil, uvařil to a připravil před tebe, abys to mohl sníst.
V tomto řetězci je mnoho článků, tím prvním je ale Bůh. On stvořil půdu, semena i hospodářská zvířata. Bez Boha bys zůstal hladový. Proto je správné pokaždé, když usedneš ke stolu, se před jídlem pomodlit, poděkovat Bohu. Když někdo před tebe postaví jídlo pro požitek i nasycení, pouhá běžná zdvořilost je říct „děkuji“. Vzkaz z nebe zní: „Všechno, co máš, jsi dostal ode mě.“ Podepsáno: „Bůh“ (viz Jakub 1:17).
Možná namítneš, že ses tvrdě nadřel, abys měl to, co máš. Pak ti patří pochvala za tvou pracovní morálku a úsilí. Tím to ale nekončí, je zde pokračování: „Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní…“ (1. Timoteovi 6:17-18). Jinými slovy Bůh prostě říká: „Stejně jako jsem zaopatřil veškerým požehnáním tebe, nyní jdi a sdílej toto požehnání s ostatními.“