„… odpouštějte, a bude vám odpuštěno.“ Lukáš 6:37
Zde jsou další tři kroky k odpuštění:
1) Přijímej lidi takové, jací jsou, a nesnaž se je změnit. Možná říkáš, že jim odpustíš jedině tehdy, když se změní. Takový postoj tě bude držet svázaného, budeš posedlý tím, co ti ten člověk udělal. Budeš vyžadovat, aby jednal způsobem, který schvaluješ. Nic nečiní lidi méně ochotnými ke změně, než když se snažíš nad nimi mít kontrolu a požaduješ, aby splňovali tvé požadavky. Měnit lidi není tvá práce, to je práce Boží. Tvým úkolem je rozhodnout se odpustit a výsledek ponechat na Bohu. Vzorec pro uzdravení je prostý – odpusť, nech to být a nech jednat Boha.
2) Dívej se na viníka jako na Boží nástroj pro svůj růst. Je snazší někomu odpustit, když na něj přestaneš nahlížet jako na satanova agenta, který má za úkol tě zničit, ale začneš o něm uvažovat jako o Božím nástroji ke své proměně. Život Josefa ilustruje tento princip. Cesta, která jej vyvedla z jámy do paláce, byla dlážděna nespravedlností, zklamáním a zradou. Bůh si ale každou tuto bolestnou zkušenost použil k tomu, aby ho dovedl k jeho určení. A pro tebe může udělat totéž.
3) Snaž se o usmíření s tím, kdo ti ublížil. Smíření je součástí Božího charakteru. „Jestliže jsme my, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás smířené zachrání jeho život“ (Římanům 5:10). A Bůh chce, abys to, co on udělal pro tebe, udělal i ty pro kohokoli, kdo je s tebou ve sporu. Ježíš učinil usmíření prioritou, když řekl: „… nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar“ (Matouš 5:24). Ano, bude to z tvé strany vyžadovat nezištnost a pokoru, stojí to ale za to a vrátí se ti to i s úroky!