„Slyšel jsem jeho úpění… Znám jeho bolesti.“ 2. Mojžíšova 3:7
Izraelci byli po mnoho let otroky egyptských poháněčů, kteří je utlačovali a „ztrpčovali jim život“ (viz 2. Mojžíšova 1:14). Když se zamyslíš nad oblastmi ve svém životě, v nichž bojuješ za osvobození od starých návyků, můžeš pochopit jejich pocity bezmoci. Ať už jde o hněv, jídlo, alkohol, drogy, sex, peníze nebo zneužívající vztahy, ve svém boji zažíváme pocit bezmoci. A opakované neúspěšné pokusy o osvobození mohou vyvolat zvýšený pocit beznaděje, který může způsobit, že se vzdáme veškeré snahy.
Izraelci však volali k Bohu a on jim odpověděl: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu… Slyšel jsem jeho úpění… Znám jeho bolesti“ (2. Mojžíšova 3:7). Bůh tě vidí, Bůh tě slyší a Bůh má o tebe starost. Řekl: „Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil … a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem…“ (2. Mojžíšova 3:8). Všimni si, že „sestoupil“, aby je „vyvedl“. Jak to udělal? Jejich vysvobození si vyžádalo smrt neposkvrněného velikonočního beránka. Museli natřít veřeje a nadpraží jeho obětní krví, upéct jej a sníst, zatímco byli oblečeni do cestovních šatů, v ruce drželi hůl a byli připraveni vyjít ze zajetí.
Bůh chce, aby ses v modlitbě připravil na cestu ke svobodě. Ne vlastním marným lidským úsilím, ale vírou v prolitou krev Ježíše, beránka Božího, který snímá naše hříchy. „Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, … neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus“ (1. Korintským 5:7). Nejsi rád?