„Nestaví-li dům Hospodin, nadarmo se namáhají stavitelé.“ Žalm 127:1
Musíš být ochoten druhému odpouštět. Láska tě činí zranitelným. Když někomu dáš srdce, může ti ho zlomit. Cizí člověk nebo někdo známý ti může říct něco, co po tobě sjede jak voda ze hřbetu kachny. Pokud ti ale totéž řekne tvůj partner, může to v tobě vyvolat pocity hněvu a rozhořčení. Nikdo nezůstane s někým v manželství, pokud tam nefunguje odpuštění.
Zamysli se: Tvůj vztah s Bohem zahrnuje potřebu odpuštění, prosbu o odpuštění a přijetí odpuštění od Boha. V modlitbě Páně nás Ježíš učil říkat: „A odpusť nám naše viny, jako i my jsme odpustili těm, kdo se provinili proti nám“ (Matouš 6:12). A poté to vysvětlil: „Neboť jestliže odpustíte lidem jejich přestoupení, i vám odpustí váš nebeský Otec…“ (Matouš 6:14). Slovo „přestoupení“ jednoduše znamená, že někdo udělá něco, na co nemá právo. Právě to se v manželství často děje. Blízký vztah může vyústit v přezírání. Pokud tě tvůj partner dlouhodobě bere jako samozřejmost, může se to postupně nahromadit, až jednoho dne propukne hádka. Slovo „přestoupení“ zahrnuje mimo jiné i nevěru. Pokud netrénuješ odpuštění na malých věcech, bude pro tebe mnohem těžší ho dávat i přijímat v krizových momentech. Umění odpouštět předpokládá vzdát se dokonalosti a výkonu a spolehnout se na milost a vděčnost.
Bible říká, že muž opustí otce i matku (včetně jejich kultury, prostředí a rodinného jazyka) a připojí se ke své ženě (a začne rozvíjet novou kulturu, prostředí i rodinný jazyk). Oba k sobě přilnou a budou jedno tělo (viz Matouš 19:5). Takové spojení ale stojí hodně času a úsilí. Vyžaduje to zaměřit se na to, co je v partnerovi dobré, a ostatní odpustit.