„Pastýři se pak navrátili, oslavujíce … Boha za všechno, co slyšeli a viděli…“Lukáš 2:20
Jeden z prvních kolonizátorů, který cestoval přes Velké planiny, se zastavil na okraji Velkého kaňonu. Když uviděl obrovskou, nedozírnou, skoro dva tisíce metrů hlubokou a mnohde přes dvacet tisíc metrů širokou propast, s úžasem zvolal: „Tady se muselo něco stát!“
Haddon Robinson poznamenal: „Každý, kdo se o Vánocích zastaví, rozhlédne a naslouchá, si nezbytně položí otázku, co vlastně všechen ten shon znamená. Když přemýšlivý člověk spatří ta světla, ozdoby, slavnostní atmosféru a bohoslužby, mohl by z toho také vyvodit závěr: ‚Tady se muselo něco stát!‘ Samozřejmě, že se něco stalo. Musíme světu říct, že Bůh navštívil naši planetu. Jeho Syn přišel zjevit Boha a zemřít za naše hříchy (viz Jan 1:1-14). Žil mezi námi, abychom my mohli navěky žít s ním.“
Když pastýři nalezli Mesiáše ležícího v jeslích, užasli, protože to bylo přesně tak, jak jim to bylo řečeno (viz Lukáš 2:20). Dále čteme: „Pastýři se pak navrátili, oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli…“ (Lukáš 2:20). Vrátili se ke svým polím a stádům s čerstvou energií. Museli se vrátit. Jon Walker napsal: „Slavili jsme Ježíšovo narození, a teď se musíme vrátit do kanceláře, do školy, k běžným věcem. Bůh nás bere na vrcholky hor, ukazuje nám veliké zázraky a divy, ale nenechává nás tam. Naše víra roste právě na polích a mezi stády, prostě mezi pozemskými problémy. Dohadování, kdo uklidí nepořádek, kdo půjde domů dříve nebo kdo dostane největší kus koláče, testuje, zda je to skutečně Kristus, kdo v nás žije.“