„… abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha…“ 2. Korintským 1:9
Máš pocit, že jsi v beznadějné situaci a nevíš, co si počít? Možná, že se snažíš najít důvod, proč pokračovat, jsi ale natolik unavený a zdrcený, že to chceš vzdát. Jestli to tak je, jsi velmi zranitelný. Dávej pozor, satan se tě bude snažit přesvědčit, že ve tvém životě musí být hřích, že jsi mimo Boží vůli nebo že Bůh s tebou není spokojen, protože jsi ho v nějaké oblasti života neposlechl a ani o tom nevíš. Neskoč mu na to! Stává se, že člověk je ve středu Boží vůle a dělá všechno správně, ale přesto zakouší protivenství.
Apoštol Pavel napsal: „Chtěli bychom, bratří, abyste věděli o soužení, které nás potkalo v Asii. Dolehlo na nás nadmíru těžce, nad naši sílu, až jsme se dokonce vzdali naděje, že to přežijeme; už jsme se sami smířili s rozsudkem smrti – to proto, abychom nespoléhali na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé. On nás vysvobodil ze samého náručí smrti, a ještě vysvobodí; v něho jsme složili svou naději, že nás vždy znovu vysvobodí, když i vy nám budete nápomocni svými modlitbami. A tak, když nám mnozí vyprosili milost, budou za nás mnozí také děkovat“ (2. Korintským 1:8-11).
Ve tvém životě působí dva prvky. Prvním je Bůh, který tě učí, aby ses opíral o něj, a ne o sebe. A druhým jsou posilnění a povzbuzení lidé kolem tebe, když vidí, jak ve tvém životě působí Boží milost.