„Můžeš-li! Všechno je možné tomu, kdo věří.“ Marek 9:23
Jednoho dne přišel za Ježíšem rozrušený otec a řekl: „Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a je na tom zle: často padá do ohně a často do vody. A přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit“ (Matouš 17:15-16). Všimni si, že ten muž ani jednou neřekl: „Možná můj syn ten problém zdědil po mně.“ Nebo: „Možná kdybych ho jinak vychovával…“ Ne, on všechnu odpovědnost hodil pouze a jen na učedníky, kteří se sami teprve zaučovali.
Vždy, když jsme v nějakých potížích, rádi viníme pastora, církev, partnera, šéfa, rodinu, svůj vzhled, společenské postavení nebo si najdeme jinou výmluvu. Nejsme schopni nebo ochotni si přiznat, že jsme sami strčili ruku do ohně nebo se málem utopili, protože jsme skočili po hlavě do vody, ačkoli jsme neuměli plavat. Poté, co Ježíš vyhnal démona a chlapce uzdravil, se ho učedníci zeptali: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ (Matouš 17:19). To je jako ptát se: „Proč moje manželství nefunguje?“ Nebo: „Jak to, že mám stále dluhy?“ Nebo: „Proč můj život nejde tak, jak jsem si představoval?“ Ježíš učedníkům odpověděl: „Pro vaši malověrnost!“ (Matouš 17:20).
Někdy potřebuješ takovou víru, kvůli které ostatním připadáš trošku divný, víru, která nehledá uznání lidí, a neohlíží se na to, jestli zapadáš nebo ne. Právě taková víra umožnila například Noemu říct: „I když ještě nikdy nepršelo a nikdo v mém pokolení tomu nevěří, já přesto udělám, co Bůh řekl.“ Díky tomu Noe obstál a přežil. Pavel napsal: „Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát“ (Efezským 6:13). Na co se máš postavit? Na to, co ti Bůh řekl ve svém Slově, protože to obstojí v horizontu věků.