„… miluj Hospodina, Boha svého, … z celé své mysli…“ Marek 12:30
Bůh nás stvořil se schopností učit se až do smrti. Neměli bychom to ale považovat za samozřejmost. Průměrný mozek váží přibližně jeden a půl kilogramu. Neurologové odhadují, že máme schopnost naučit se něco nového každou vteřinu každé minuty každé hodiny každého dne po dobu následujících tří set miliónů let. Úchvatné, že? To ale není všechno. Učit se je naše úžasná povinnost. Učení není záliba, je spojeno se správcovstvím. Ježíš řekl: „… miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly!“ (Marek 12:30).
Není možné určit, kolik procent své mysli používáme, každý z nás však má nevyužitý potenciál. Tvá fantazie umí podstatně víc, než si dokážeš vysnít. Přesto většina z nás postupně přestane snít a začne žít ze vzpomínek. Přestáváme si plánovat budoucnost a začínáme kopírovat minulost. Jakmile se to stane, přestáváme žít a začínáme umírat. Proč? Protože se přestáváme vzdělávat.
Milovat Boha celou svou myslí vyžaduje rozšiřovat si mysl tím, že se co nejvíc učíme o co největším množství věcí. Skutečným lakmusovým papírkem duchovní zralosti není množství tvých vědomostí, ale množství toho, co neznáš. Je to smíření se se skutečností, že Bůh není ani tak předmět chápání jako spíš zdroj úžasu. A tento posvátný úžas podněcuje svatou zvědavost, která vede k dalšímu poznávání Stvořitele a jeho stvoření.