„Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky…“ Žalm 139:14
Mohl život, tak jak ho známe, život rostlin, zvířat a lidí, vzniknout spontánně pouhou náhodou? Může být naše úžasná sluneční soustava výsledkem náhody? Čím je věda pokročilejší, tím víc přináší důkazů pro existenci Velkého designéra. Vědci stále odhalují božský řád v každé malé lidské buňce.
Americký biochemik Bruce Alberts, bývalý prezident Národní akademie věd, napsal: „Buňky jsme vždy podceňovali a nepochybně je podceňujeme stále. Buňka je základní jednotkou života. Ve skutečnosti se na každou z nich můžeme dívat jako na továrnu, která obsahuje důmyslnou síť vzájemně propojených montážních linek, z nichž každá je složena ze souboru různých bílkovinných strojů sestavených v definovaných polohách.“ Žalmista David nebyl vědec, přesto věděl, že každý z nás je složitým výtvorem úžasných Božích rukou! „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. … Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. … Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet… Sotva procitnu, jsem s tebou“ (Žalm 139:13-18).
Průměrné lidské srdce udeří přibližně sto patnáct tisíckrát denně. Naše krev každý den urazí skoro dvacet tisíc kilometrů (to je čtyřikrát víc, než je vzdálenost západního a východního pobřeží USA). Dospělí lidé učiní denně v průměru osmnáct až třicet tisíc nádechů. Všechny tyto věci se většinou dějí, aniž bychom si to uvědomovali. Úžasné! Zastav se dnes a věnuj několik minut uznání a poděkování svému Stvořiteli za ohromující věci, které udělal s tou první hroudou hlíny.