„… žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás…“ Efezským 5:2
K duchovnímu uzdravení může dojít tehdy, když jsi schopen svěřit se se svým problémem někomu, kdo je dostatečně zralý, aby to zvládl, a dostatečně oddaný, aby to s tebou nevzdal. „Žít v lásce“ znamená:
1) Důvěřovat Boží neochvějné lásce k tobě.
2) Ukazovat Boží lásku druhým.
3) Být schopen přijímat na oplátku jejich lásku.
To je jediný způsob, jak se můžeš stát duchovně celistvým. Druzí tě mohou milovat jen do té míry, do jaké tě poznají. Když si držíš část života v tajnosti, mohou ti lidé říkat, že tě milují, ty si ale hluboko uvnitř myslíš: „Kdybys o mně znal celou pravdu, nemohl bys mě milovat.“ Ve výsledku nejsi schopen jejich lásku přijmout a nechat se jí posílit. Hřích nás izoluje, a hřích a izolace způsobují, že onemocní naše duše, a dokonce i tělo. Vyznání a následná modlitba, stejně jako spojení s druhými a s Bohem, otvírá dveře Duchu a podporuje uzdravení.
Být plně poznán a plně milován je tím nejléčivějším darem, který si můžeme navzájem dát. Bible říká: „Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni“ (Jakub 5:16). Všichni jsme hříšníci, jimž bylo odpuštěno a kteří se zotavují. Nikdo si nemůže být ve vztahu jistý, pokud je milován jen proto, že je inteligentní, silný, hezký nebo úspěšný. Jeden biblický učitel říká: „Když si upřímně položíme otázku, kteří lidé pro nás v životě znamenají nejvíc, často zjistíme, že jsou to ti, kdo se místo poskytování rad, řešení nebo léků rozhodli raději s námi nést naši bolest a dotýkat se našich ran teplou a něžnou rukou.“