„… nezáviďme jeden druhému.“ Galatským 5:26
Pavel varoval ranou církev před závistí, a ta je problémem i dnes. Tvůj spolupracovník dostane přidáno, kamarádovo dítě získá stipendium, soused jede na dovolenou snů.… Raduješ se s nimi, nebo se nutíš do křečovitého úsměvu? Jsme lidé, občasný záchvěv závisti je normální. Dej si ale pozor, abys v sobě neživil chronický pocit křivdy. Tacitus řekl: „Pokud jsou lidé plní závisti, všechno bagatelizují, dobré i špatné.“ Když se daří někomu jinému, než se zeptáš, proč jemu ano, když tobě ne, zeptej se sám sebe, zda bys reagoval stejně, kdyby ho potkala nějaká tragédie. Závist je jako mol – okusuje šaty, dokud nejsou zničené. S tím rozdílem, že závist ničí nenahraditelné věci, jako jsou vztahy a rodiny.
Když jsme v údolí, je normální závidět těm, kdo jsou na vrcholcích hor. Snadno zapomínáme, že tam nespadli, museli tam vylézt. Za úspěchem vždy stojí odvážné rozhodnutí a statečný čin. Pokud je chceme dohnat, musíme vylézt za nimi. Inspirace někým jiným nás může nastartovat, úspěch ale spočívá v namáhavém stoupání.
Představ si běžce po startu – je rychlý, soustředěný a má náskok. Pak se začne rozhlížet po soupeřích. Brzy klopýtne, ztratí tempo a odpadne. To se děje, když dovolíš, aby tě závist a žárlivost odvedla od dokončení cesty, kterou pro tebe Bůh určil. Pavel napsal: „Běželi jste dobře! Kdo vám zabránil, abyste se drželi pravdy?“ (Galatským 5:7). Měj před očima cenu a nenech se rozptylovat tím, co mají a nemají ostatní. Do toho ti nic není.