„A viděl jsem nové nebe a novou zemi…“ Zjevení 21:1
Důvodem, proč se mnozí z nás netěší na nebe tak, jak by měli, je možná to, že nám bylo řečeno, že se tam budeme věčně procházet, hrát na harfy, zpívat písně a uctívat Boha. Zkus si to představit. Při průměrné nedělní bohoslužbě trvají zpěv a modlitby déle než patnáct minut, mnozí se začnou nudit. Když tedy slyšíme, že to budeme v nebi dělat nepřetržitě, čtyřiadvacet hodin denně, je jasné, proč to nedokážeme pochopit ani se z toho radovat. Boha však můžeme uctívat mnoha různými způsoby.
Astronomové odhadují, že existují stovky miliard galaxií, což je víc než deset galaxií na každého dnes žijícího člověka! V nebi tedy rozhodně nevyčerpáš možnosti toho, co můžeš dělat, a rozhodně tam nebude nuda. Miliardám lidí trvalo tisíce let, než prozkoumali jedinou malinkou planetu, Zemi, a to jsme se sotva „dotkli jejího povrchu“. Zkoumání zázraků nového nebe a nové země nás bude fascinovat navždy. Naše láska k Bohu díky tomu nekonečně vzroste, takže ho nikdy nepřestaneme uctívat.
Ježíš řekl ženě u studny, že Bůh hledá ty, kdo „ho budou uctívat v Duchu a v pravdě“ (viz Jan 4:23). Pokud uctíváš z nevědomosti, je tvé uctívání prázdné. Bůh nechce, abys ho jen uctíval, chce, abys věděl, koho uctíváš a proč. Ježíš řekl, že uctívání má mít dvě roviny: „v Duchu a v pravdě“. Poznávání pravdy o Bohu tě tedy bude zaměstnávat, vzrušovat, uspokojovat a naplňovat po celou věčnost.