„David předal svému synu Šalomounovi plán … všeho, jak si to představoval, … při Božím domě…“ 1. Paralipomenon 28:11-12
První židovský chrám byl jedním z architektonických divů starověkého světa. Byl postaven v desátém století před naším letopočtem a byl tak obrovský, že Šalomoun zaměstnával třicet tisíc dřevorubců a osmdesát tisíc kameníků. Sedmiletý stavební projekt řídilo víc než tři tisíce předáků. Chrám byl epicentrem judaismu. Byl místem přinášení obětí. Bylo to místo uctívání. Poutní místo. Ale stejně jako cokoli jiného, i chrám byl nejprve dílem představivosti.
Celou historii židovského chrámu lze vysledovat až k nápadu v mysli krále Davida. Nebyl to však Davidův nápad. „David předal svému synu Šalomounovi plán předsíně, jednotlivých částí domu, jeho pokladnic a přístřešků, jeho vestavěných pokojíků i domu pro příkrov schrány, též plán všeho, jak si to představoval, nádvoří Hospodinova domu…“ (1. Paralipomenon 28:11-12). Netušíme, jakým způsobem Bůh Davidovi plány předal. Ve formátu JPEG? Nebo jako PDF? Prostřednictvím mentálních obrazů? V detailních nákresech? Jedno je jisté – plány chrámu nevznikly v Davidově mysli, jejich autorem byl Duch Boží. Chrám nebyl jen dobrý nápad, byl to Boží nápad.
Požádej proto Boha o nápad. Modli se za plán. Proč? Ze dvou důvodů. Za prvé proto, že Bible říká: „Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce“ (Žalm 37:4). Za druhé proto, že když něco vymyslí Boží Duch, je jisté, že se to podaří.