„Ježíš mu řekl: ,Vstaň, vezmi své lože a choď!‘“ Jan 5:8
Jon Walker píše: „Před dlouhou dobou…jsem byl diagnostikován s klinickou depresí a začal jsem usilovně pracovat na hlubokém, trvalém uzdravení skrze Ježíše. Jednoho dne se mě Ježíš zeptal: ,Chceš být uzdraven?‘ Vypadalo to jako směšná otázka…ale věděl jsem, co tím myslel. Jsem ochoten tvrdě pracovat na tom, že budu čelit bolestivým situacím, že nechám odhalit hořkost a přiznám hlubokou, jedovatou zlost; jsem ochoten vzdát se tvrdohlavých výmluv, které mi umožňovaly zůstat stejný…dovolit Bohu, aby byl Bohem a přiznat, že já nemohu, ale On může; nebo budu trvat na tom, že…zůstanu v bludném kruhu bezmoci a beznaděje? Když se Ježíš zeptal člověka, který byl invalidní po třicet osm let: ,Chceš být zdráv,‘ ta otázka smetla dva tisíce let a vnikla do stínů mé duše… Velký Uzdravitel nabízí pomoc, vážně si vědom toho, že my nemůžeme, ale Bůh může, věděl jsem, že toto je pravda, protože On šel jedinou cestou vedoucí k tomu, aby nás učinil celistvými a zdravými…cestou kříže. Stejně tak jako naše vlastní kroky víry, ten první krok byl určitě nejtěžší…tento muž měl třiceti osmi letou zkušenost přesvědčující ho o tom, že jeho nohy ho nemohou unést…a neměl žádnou zkušenost s důvěrou v Ježíše. Udělat ten první krok ho stálo odvahu, energii a bolest. Ježíš toho muže nezotročil; osvobodil ho, posílil ho tím, že mu dal možnost volby a nezávislost na jeho strachu. Při ochrnutí zmatkem a strachem zůstává otázka: chceš být uzdraven? Uděláš to, co Bůh říká? Vezmeš své lože a budeš se rozhodovat Božím způsobem? Začneš žít ve víře a přestaneš žít ve strachu?“