„…nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!“ Žalm 103:2
Spisovatel Philips Yancey píše: „Během mé první návštěvy národního parku Yellowstone obklopily zástupy turistů gejzír, který se jmenuje Old Faithful. Fotoaparáty zamířily jako zbraně, zatímco velké digitální hodiny předpověděly další erupci. Byli jsme v jídelně restaurace a dívali jsme se na gejzír, když hodiny ukázaly, že zbývá poslední minuta. Takže jsme společně se všemi ostatními obědvajícími spěchali k oknu, abychom viděli velkou událost. Dělali jsme „ó“ a „ach“ a stiskli jsme spouště fotoaparátů; někteří dokonce tleskali. Ale když jsem se podíval dozadu, všiml jsem si, že ani jediný číšník se nenamáhal podívat. Old Faithful jim byl natolik známý, že už neměl moc na ně zapůsobit.“
Takže zde je otázka: proč ztrácíme svůj postoj vděčnosti a začínáme přehlížet Boží dobrotu? Je to z následujících důvodů:
1) Problémy. Když zavřeš jedno oko a držíš minci dostatečně blízko před druhým okem, můžeš bránit přístupu slunečního světla. Začínáš chápat?
2) Tlaky. Někdy požitky, o kterých jsme si mysleli, že nám přinesou potěšení, nás nakonec udolají.
3) Lidé. Když nás zklamou, zahořkneme a zapomeneme na všechno, co pro nás Bůh udělal.
Jaké je řešení? „Hospodinovo milosrdenství, jež nepomíjí, jeho slitování, jež nekončí. Obnovuje se každého rána, tvá věrnost je neskonalá“ (Pláč 3:22-23). Boží milosrdenství začíná každé ráno, a tvoje vděčnost by měla také začínat každé ráno. Ve skutečnosti by ji tvé dny měly být naplněny. Neustálá vděčnost přichází, když se díváš za požehnání až k jejich nehynoucímu zdroji, k Pánu. Jeho věrnost a Jeho milosrdenství už konají dílo každé ráno, když otevřeš oči.