„… ještě v šedinách ponesou plody…“ Žalm 92:15
Věk je pouhé datum v kalendáři; na čem záleží, je postoj. Někdo je v devětadvaceti starý, jiný v dvaadevadesáti mladý.
Larry King jednou dělal rozhovor s Ty Cobbem, jedním z největších hráčů baseballu všech dob, kterému tehdy bylo sedmdesát. Zeptal se ho, kolik myslí, že by asi dal zásahů, kdyby dnes ještě hrál. Cobb, pálkař, jenž měl za celou kariéru průměr 366 zásahů za zápas (což je dodnes rekord), odpověděl: „Kolem 290, možná 300.“ King se zeptal: „To kvůli cestování, noční hře, umělému trávníku nebo novému povrchu hřiště?“ „Ne. To proto, že je mi sedmdesát!“ řekl Cobb.
Vyšší věk přináší tři výhody:
1) Jsi tolerantnější. Zapadl jsi v životě do tolika výmolů, že když do nich dnes vidíš padat druhé, podáváš jim rychleji pomocnou ruku. Tím, že jsi přežil porážky a šel dál, jsi získal kvalifikaci k posilování a povzbuzování druhých, kteří s něčím bojují.
2) Jsi pokornější. Jeden muž, jenž právě oslavil zlatou svatbu, prohlásil: „Člověk je vždy tak mladý, jak se cítí, ale málokdy je tak významný.“ Uvědomuješ si, že svět se nezastaví na tvůj povel nebo kvůli tvému rozmaru, a tím se stáváš realističtějším. Během tohoto procesu nalézáš pokoj.
3) Vážíš si času. Spisovatelka Margaret Deland řekla: „Jakmile se na něco budeš cítit příliš starý, udělej to.“ Začni se ptát sám sebe: „Když ne já, tak kdo? Když ne teď, tak kdy?“
Můžeš stát na zaslíbení v Písmu: „… ještě v šedinách ponesou plody, zůstanou statní a svěží…“ (Žalm 92:15). Takže vyskoč z pohovky a vyraz!