„… vodil je bezpečně, strach mít nemuseli…“ Žalm 78:53
Můžeš být na poušti, a přesto můžeš být v souladu s Boží vůlí. „Ale svůj lid vedl jako ovce, jako stádo je převedl pouští, vodil je bezpečně, strach mít nemuseli…“ (Žalm 78:52–53). Na poušti poznáš Boha tak, jak jsi ho nikdy neznal. Co víc tedy ještě Izraelci mohli potřebovat, aby na poušti přežili? Jídlo!
Někdo spočítal, že k nasycení tolika lidí by bylo každý den potřeba dvacet šest nákladních vagónů jídla. Problém je, že tam nebyly ani koleje ani vlaky! Oni ale měli něco mnohem lepšího – Boha! Po čtyřicet let jim dával manu, dokonalé jídlo, až ke vchodu do jejich stanů. Každá rodina dostala přesně tolik, kolik potřebovala, a Bůh nikdy nevynechal jediný den.
Takže pokud tě tíží ekonomické problémy a prožíváš úzkosti a obavy, jestli se o tebe Bůh postará, je dnešní slovo právě pro tebe. Bůh ti nemusí dát všechno, co chceš, ale dá ti všechno, co potřebuješ. Bůh, jemuž sloužíme, netrpí nedostatkem a ani ho nic neomezuje! Žalmista napsal: „Od své mladosti, a jsem už starý, jsem neviděl, že by byl opuštěn spravedlivý, nebo že by jeho potomci žebrali o chléb“ (Žalm 37:25). Jeden starý venkovský kazatel to dobře vyjádřil slovy: „Půjdu, kam mě povede; spolknu, čím mě bude krmit.“ Představ si: Izraelci po čtyřicet let nikdy nebyli bez jídla, ani jediné jídlo nemuseli vynechat. Jejich Bůh je i tvým Bohem. Proto mu důvěřuj a přestaň se strachovat!