„Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.“ 1. Mojžíšova 2:25
Adam a Eva před sebou navzájem neskrývali žádná tajemství. „Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (1. Mojžíšova 2:25). Bůh řekl, že jako pár mají moc vládnout světu. A tehdy vstoupil na scénu satan. Na co zaútočil? Na jejich intimitu! „Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi“ (1. Mojžíšova 3:7). Slovo „intimita“ neboli „důvěrnost“ znamená „být otevřený, upřímný a důvěřivý“. Když o toto Adam a Eva přišli, začali se skrývat před Bohem i před sebou navzájem. Od té doby se všichni jeden před druhým skrýváme.
Emocionální důvěrnost je základem každého smysluplného vztahu. Bez ní se vztahy stanou povrchními a neuspokojujícími. Bojíme se před druhými odhalit své obavy, potřeby, nejistoty, tajemství, naděje, sny, podivné nápady nebo nežádoucí stánky svého charakteru. Tento strach má kořeny ve strachu z osamělosti: „Kdybys mě opravdu znal, opustil bys mě.“ Nebo je za ním strach z neschopnosti: „Možná ze mě budeš zklamaný, protože nemohu naplnit všechna tvá očekávání.“ Nebo se bojíme ztráty kontroly: „Když teď víš, jak se cítím, můžeš to použít proti mně.“ Ženy hrají hru „je těžké mě získat“ a muži hrají hru „jsem tvrdý chlap a nikoho nepotřebuji“.
Jak z toho ven? Naučit se spolu modlit. Naše nejupřímnější chvíle jsou před Bohem, který o nás už i tak všechno ví. Když společně sdílíme takové okamžiky, hradby padají, naše srdce se stávají vzájemně citlivější a přibližujeme se jeden k druhému.