„… znal jsem tě … posvětil jsem tě, dal jsem tě…“ Jeremjáš 1:5
Bůh řekl Jeremjášovi: „Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě … posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka“ (Jeremjáš 1:5). Z tohoto verše můžeme vypozorovat:
1) Bůh tě znal. Slovo znal ve verši znamená „mít důvěrné poznání“. Ještě když tvoje jemné prstíky byly jen nitkami, ještě než tvůj tep mohl být zachycen nebo než lékař mohl určit pohlaví, Bůh o tobě všechno věděl. „… tvé oči viděly … dny, jež mi byly určeny, než začal první z nich“ (Žalm 139:16, B21). Bůh věděl, proč ses narodil a zařídil vše potřebné, abys záměr svého života naplnil.
2) Bůh tě posvětil (oddělil si tě). On zařídil, abys nikde nezapadl, a stvořil tě, abys nespočinul tam, kde by tě nechtěl mít. Jeho záměrem bylo, abys bloudil a cítil se ztracený, dokud ho nenajdeš. To je důvod, proč se na určitých místech a mezi určitými lidmi cítíš nesvůj. Bez ohledu na to, jak moc by ses snažil, stejně bys nezapadl, protože Bůh si tě oddělil pro sebe.
3) Bůh tě dal (předurčil). Člověk může nominovat, ale pouze Bůh předurčuje. Přestaň si dělat starosti, kdo rozpozná nebo nerozpozná tvá obdarování. John Mason říká: „Každý člověk byl stvořen na zakázku Boha Stvořitele. Každý z nás má ve svém životě jedinečné a osobní poslání … být sám sebou, ne kopií druhých lidí.“ Bůh řekl Jeremjášovi: „… jdi, kamkoli tě pošlu, a říkej, cokoli ti přikážu. Neboj se jich – vždyť já jsem s tebou…“ (Jeremjáš 1:7-8, B21).
Dnešní slovo pro tebe je – byl jsi povolán Bohem.