„Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé…“ 1. Královská 3:9
John Maxwell napsal: „Před několika lety jsem mluvil ke skupině vedoucích pracovníků a někdo se zeptal, jakých zásad se držím, když někoho najímám. ‚Mám jen jedno pravidlo,‘ vysvětlil jsem. ‚Nikdy nikoho nepřijímám.‘ To je zaujalo. ‚Mám k tomu své důvody: Jsem v tom totiž hrozný.‘ Vnímal jsem, že to musím objasnit, tak jsem pokračoval: ‚Já jsem tak optimistický a přehnaně důvěřivý, že jsem prostě nerealistický. Bez ohledu na to, že při pohovoru s kandidátem výstražně blikají červená světla, já si vždycky myslím, že tomu člověku mohu pomoci, aby se zlepšil a byl úspěšný. To není správný postoj pro toho, kdo vede pohovor. Chcete-li být v této oblasti úspěšní, potřebujete lidi, kteří jsou skeptičtí – takové lidi, kteří by nepřijali ani svou vlastní matku. Když jsem přestal vést přijímací pohovory, pozvedlo to mou organizaci na zcela novou úroveň.‘ Když jsem tehdy před sálem plným vedoucích pracovníků řekl, že nikoho osobně nepřijímám, vnímal jsem nejprve negativní reakci. Když jsem pak vše vysvětlil, začali naopak oceňovat, že jsem si byl vědom vlastních limitů, a získal jsem si je svou upřímností. Horší, než přiznat, že o tom nic moc nevím, by bylo předstírat, jak tomu rozumím, a dělat ze sebe odborníka, ačkoliv bych o věci ve skutečnosti neměl ani tušení.“
Jestliže nemáš dobré výsledky při přijímání lidí, deleguj tuto činnost na někoho, kdo je pro to nadaný. Pokud takovou možnost nemáš, modli se Šalomounovu modlitbu: „Kéž bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby … dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid…“ (1. Královská 3:9).