„… Pán je plný soucitu…“ Jakub 5:11
Bible nás učí ještě dvě další věci ohledně křesťanského soucitu.
1) Soucit se vztahuje k potřebám druhých. Pavel napsal: „Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my…“ (Židům 4:15). Ježíš nám rozumí – jak uklidňující! V jakékoli situaci, při těžkém úkolu či v protivenství, říká: „To se mě týká. Já jsem to prožil.“ Nátlak? Odmítnutí? Bolest? Pokušení? Pomluva? Lži? Křivá obvinění? Pán ti rozumí, protože to zakusil.
2) Soucit reaguje na potřeby druhých. Nestačí je jen rozpoznat a vžít se do nich. Byl jsi povolán, abys jednal v praktické rovině, jinak tvůj soucit nemá smysl. Ježíš na potřeby nemocných reagoval uzdravením, na potřeby hladových nasycením, na potřeby ztracených dobrou zprávou evangelia. Soucit nemá žádné limity. Sponzoruje hladové dítě; pomáhá vyměnit pneumatiku někomu, kdo uvízl na kraji silnice; přináší jídlo truchlícímu člověku; trpělivě naslouchá tomu, kdo potřebuje přítele. Soucit si klidně umaže ruce; vypíše šek; obětuje vlastní plány, program, přání i touhy, aby naplnil potřeby druhých. Bible říká: „Ježíše z Nazaretu Bůh pomazal Duchem svatým a mocí. Kamkoli přišel, konal dobro a uzdravoval všechny soužené od ďábla, protože Bůh byl s ním“ (Skutky 10:38, B21).
Na čem ti v životě záleží nejvíce – abys dobře vypadal, nebo abys dobře jednal? Jestli se chceš více podobat Ježíšovi, pak už odpověď na tuto otázku znáš!