„Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží … pro vás.“ 1. Tesalonickým 5:18
V jedné věci je Boží slovo křišťálově jasné: Všichni jsme povoláni, abychom vzdávali díky. Kdo? Ty! Kdy? Za všech okolností! Proč? Protože je to Boží vůle pro tebe! V každé jiné věci ohledně Boží vůle se můžeš mýlit, tato část je ale jasná. Není to rada – je to přikázání. A protože v Písmu je více přikázání o díkůvzdání než o čemkoli jiném, Boha zjevně těší, když mu vzdáváme dík. Žalmista řekl: „Písní budu chválit jméno Boží, velebit je budu díkůvzdáním. Hospodin to přijme raději než býka…“ (Žalm 69:31-32).
Proč nám Bůh potřebuje připomínat, abychom mu vzdávali díky? Ze stejného důvodu, proč ty stále připomínáš svému dítěti, aby něco udělalo. Ví, že to má dělat, ale dokud se to nestane jeho zvykem, zapomíná na to! David, muž podle Božího srdce, připomínal své zapomnětlivé duši díkůvzdání často: „Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!“ (Žalm 103:2).
Když necítíš vděčnost, zastav se a přečti si v Žalmu 103 Davidův „seznam důvodů k vděčnosti“, to tvůj postoj vděčnosti zažehne. I když okolnosti nevypadají dobře, Bůh je může obrátit ve tvůj prospěch. Ve všech věcech si zasluhuje tvé díky. Jonáš si dokonce i v nejtemnějších útrobách velryby uvědomil potřebu děkovat Bohu: „Z lůna podsvětí jsem volal … Já ti však s díkůvzdáním přinesu oběť…“ (Jonáš 2:3, 10). Zvykni si tedy „vždycky za všecko vzdávat díky Bohu“ (viz Efezským 5:20). Jinými slovy, rozvíjej postoj vděčnosti.