„… také jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama…“ Římanům 4:12
Bible mluví o těch, kteří „jdou ve stopách víry našeho otce Abrahama“ (viz Římanům 4:12). Jak ale takhle chodit?
1) Abraham věřil Bohu, „který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není“ (viz Římanům 4:17). Když ti Bůh dá zaslíbení, má moc je uskutečnit, i když všechno svědčí proti tomu, co řekl.
2) „On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal ‚otcem mnohých národů‘…“ (Římanům 4:18). I když všechny důvody k naději již pominuly, Abraham stále věřil. Proč? Protože jeho naděje byla v Bohu! Pokud dnes cítíš beznaděj, přemýšlej nad těmito slovy: „Navraťte se do pevnosti, vězňové, jimž naděje vzchází. Dnes to oznamuji znovu: Všechno ti nahradím dvojnásobně“ (Zacharjáš 9:12).
3) „… uvěřil … podle slova: ‚tak četné bude tvé potomstvo‘“ (Římanům 4:18). Všimni si fráze „podle slova“. Když Bůh něco zaslíbí, obsahuje to sebenaplňující sílu, aby se to uskutečnilo. „Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal“ (Izajáš 55:11).
4) „Nepochyboval nevěřícně o Božím zaslíbení, ale posílil se ve víře…“ (Římanům 4:20, B21). Slovo „nepochyboval“ nám říká, že Abraham neváhal, nerozmýšlel se, nehádal se sám se sebou, ani nedopustil, aby ho ovlivnily názory druhých lidí. Místo toho zůstal rozhodný a vytrvalý.
Takhle se chodí vírou!