„… čas získávat i čas ztrácet…“ Kazatel 3:6, přel. z angl.
Co dalšího od tebe tvé děti při zármutku potřebují?
1) Tvou upřímnost. Potřebují vidět, že také trpíš. Když tě přistihnou, jak pláčeš, a ty jim řekneš: „To nic, všechno je v pořádku,“ uvede je to do zmatku. Buď si budou myslet, že tebe nic nebolí a tvé slzy nic neznamenají, nebo že jim neříkáš pravdu. Potřebují vidět, že jsi upřímný, aby i ony mohly být upřímné a mohly se ti svěřit se svými bolestmi.
2) Aby sis byl vědom jejich pocitů, aniž bys je přehnaně chránil. Pro děti stejně jako pro tebe platí slovo: „… je čas plakat … truchlit … ztrácet…“ (Kazatel 3:4-6). Bůh pro všechny tyto zkušenosti připravil „pravý čas“ (viz Kazatel 3:11). Nebraň jim a nevyvracej jejich smutek, hněv nebo depresi. Je to součást jejich lidské, Bohem dané přirozenosti a pomůže jim to k vyváženosti a soucitu v dospělosti.
3) Citlivé naslouchání. Pokud děti mají otevřeného a chápajícího posluchače, ztráta jim pomáhá se učit a dozrávat. Naslouchej, a pak reaguj na jejich pocity: „Vypadá to, jako by ses zlobil. Chceš o tom mluvit?“ Nic nerozebírej, jen se ptej! Naslouchej očima i ušima: „Podle toho, co říkáš, jsi v pořádku, v očích ti ale vidím smutek.“
4) Mít možnost vyjádřit negativní emoce. Zlost a zášť vůči lékařům, systému, členům rodiny, tobě a dokonce vůči Bohu, to všechno je normální! Neříkej: „Takhle bys neměl mluvit.“ Spíše řekni: „To, co říkáš, je skutečný, upřímný výraz bolesti a zklamání. Chceš o tom mluvit víc?“ Hlasité vyjádření zbaví negativní emoce jedu.
5) Být součástí vašich smutečních rituálů. Dovol jim zúčastnit se rodinných setkání, plánování pohřbu a služeb. Najdou útěchu ve vaší blízkosti a pomůže jim to k uzdravení!