„Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě.“ 2. Královská 20:5
Když budeme jenom sedět a čekat, až se druhý uzdraví, moc to nepomůže. Prodlužuje to celý proces. Potřebujeme pracovat na tom, abychom byli pozitivním činitelem, a tak posunuli věci směrem kupředu. Pokud chcete pomoci:
1) Naslouchejte. Když osoba, kterou milujete, potřebuje mluvit, poslouchejte a nesnažte se bránit, vysvětlovat, racionalizovat nebo omlouvat vaše chování. Nesnažte se opravovat to, co podle vašeho názoru „špatně pochopil/a“ nebo zmenšovat bolest druhého tím, že ji budete zlehčovat.
2) Přijímejte pocity druhého. Neříkejte někomu: „Takto by ses neměl/a cítit.“ Když lidé hovoří o své bolesti, často je to nezbytná pomoc k tomu, aby se uzdravili. Když jim dáte poznat, že jejich pocity jsou legitimní, namísto toho, že si budou připadat slabí či hloupí, umožníte jim propracovat se negativními emocemi.
3) Omluvte se. Ano, znovu! Člověk, jenž řekl: „Láska znamená, že se nikdy nemusíte omlouvat,“ toho moc o lidských vztazích nevěděl. Každá opravdová omluva napomáhá uzdravení. Ze srdce pronesená věta: „Je mi to tak líto“ je lékem na zraněnou duši. Tak ji používejte, dokud to bude potřeba. Jak dlouho to bude, to se dozvíte od toho druhého.
4) Napravujte. Nabídněte pomoc při nápravě zranění, které jste způsobili. „Vím, že jsem ti ublížil, a opravdu chci vědět, co mohu udělat, abych pomohl/a napravit křivdu.“ Když tato slova myslíte vážně, spojují vás s druhým a činí vás součástí řešení, namísto pouhé příčiny problému.
Bůh řekl: „Vyslyšel jsem tvou modlitbu, viděl jsem tvé slzy. Hle, uzdravím tě.“ Čím dříve se aktivně zapojíte do uzdravujícího procesu, tím dříve se dostanete z trestné lavice zpátky na led.