„Jako otec…jsme vám šeptali povzbuzení, ukazovali vám…jak žít správně před Bohem.“ 1. Tesalonickým 2:11-12 (přel. z angl.)
Se svým typickým humorem píše novinář Paul Harvey: „Táta musí prodělat porod bez anestetik. Bručí, když se cítí dobře a směje se, když je vyděšený. Je vinen tím, že věnuje své práci příliš času, když jeho děti dospívají. Nikdy se necítí úplně doceněn v jejich očích. Dělá jim přednášku, když nemají tak dobré známky, jaké by podle něj měly mít – ačkoliv tajně ví, že za to ve skutečnosti může učitel! Tátové mívají zvnějšku drsné fasády a někdy musí být jejich srdce zlomená, jinak by nikdo nevěděl, co je uvnitř. Tvrdě pracují na tom, aby uhladili hrubá místa na cestě svých synů a dávají vlastní dcery mužům, kteří se jim pro ně nezdají být dost chytří, až se jim pak narodí vnoučata. Ta jsou pak chytřejší než všechny ostatní děti. Otcové stárnou rychleji než ostatní lidé. Každý den vstupují do arény svého zaměstnání, kde bojují s tříhlavým drakem práce, stresu a monotónnosti. Sázejí se s pojišťovnami o to, kdo bude žít déle, a i když ví, jaký je kurz, sází dál, až jednoho dne prohrají…a jejich sázka je vyplacena té části jejich bytí, kterou za sebou zanechávají.“
Když Pavel potřeboval příklad pozitivního vlivu, mluvil o „otci se svým dítětem, jak ho drží za ruku, šeptá mu povzbuzení, ukazuje mu…jak žít…před Bohem“ (přel. z angl.). Pokud byl pro vás táta dobrým příkladem, nezapomeňte mu poděkovat. Pokud jste nebyli požehnáni takovým dobrým vlivem nebo jste vyrůstali bez táty, dovolte, aby dnešní den byl příležitostí projevit úctu vašim duchovním otcům, kteří vás živili a inspirovali.