„Upadne-li někdo z vás do nějakého provinění, …přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti.“ Galatským 6:1
Když někdo něco pokazí, Bůh říká: „…přivádějte ho na pravou cestu v duchu mírnosti.“ Ale co když si udělá ostudu a poskytne sousto skeptikům, kteří si myslí, že všichni křesťané jsou pokrytci? Proč se někým takovým zabývat?
Za prvé: Bible říká: „Upadne-li někdo z vás (neočekávaně)…a každý si dej pozor sám na sebe, abys také nepodlehl pokušení.“ Kdyby se to stalo vám, chtěli byste někoho, kdo vám pomůže, ne? A pokud si myslíte, že byste nikdy nezpronevěřili peníze, neměli nějakou aféru nebo neuhodili dítě ve hněvu, zamyslete se znovu. Když jste pod finančním tlakem, nevyspalí, osamělí a v depresi, nebo je vaše manželství v krizi, mohli byste být překvapeni, co byste udělali. Pavel říká: „A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl“ (1. Korintským 10:12).
Za druhé: Ježíš je vaším příkladem. Ačkoliv neměl čas pro farizeje, kteří skrývali své hříchy pod náboženskou fasádou, nikdy neodsoudil nikoho, kdo byl přemožen pokušením a selhal. Když činili pokání, odpouštěl a přiváděl je na pravou cestu.
Teolog Victor Shepherd píše: „Když stojíme tváří v tváří někomu, kdo byl zaskočen a přemožen proviněním, působíme tak, že se cítí ještě více zahanben, nebo o tom mlčíme? Namočíme jim do toho nos, nebo to necháme vsáknout, položíme jim ruku kolem ramen a ujistíme je o naší solidaritě ohledně hříchu? Díváme se na sebe jako na nadřazené, nebo řekneme: „Chytni se mé ruky, …já znám cestu ke kříži?““