„Bůh mi dal zapomenout…“ 1. Mojžíšova 41:51
Josefovi bylo třicet, když se stal správcem Egypta. Bylo mu sedmnáct, když byl prodán do otroctví. Po třináct let se potýkal s bolestí a zmatkem, udržoval svůj charakter a dodržoval svůj závazek vůči Bohu a připustil, aby ho jeho zkoušky přivedly k vítězství. Nemůžeš se jenom vzdávat, litovat se nebo posedávat a nedělat nic.
Josef jenom prostě nezapomněl na to, co se stalo. Kdokoliv, kdo ti řekne: „Prostě na to zapomeň,“ nepatři do reálného světa. Stalo se to, ale Bůh si toho může použít k tomu, aby obohatil tvůj život. Bůh dal Josefovi dva syny: pojmenoval je Manases, což znamená „Bůh mi dal zapomenout“, a Efrajim, což znamená „Bůh mě učinil plodným v zemi mého utrpení“. Bůh dal Josefovi nové vztahy místo starých. Jedním z důvodů, proč tě staré vztahy mohou ničit, je to, že jsi je nenahradil novými. Potloukáš se se špatnými vzpomínkami. Bůh pomohl Josefovi zapomenout na bolest z toho, co se stalo. Stále si to pamatoval, ale navzdory tomu se mu dařilo dobře. Když chodíš s Bohem, to zaslíbení před tebou je vždycky větší než bolest, která je za tebou. Ale zde je několik „Josefových principů“, podle kterých musíš žít:
1) Nesnaž se ignorovat to, co se stalo, ani se nesnaž předstírat, že se nic nestalo. Bůh ti dá milost to zvládnout, nepopírej to.
2) Věř tomu, že Bůh ti může „vynahradit“ čas, vztahy a příležitosti, o které jsi přišel. „Tak vám nahradím, co po léta požíraly kobylky a brouci…“ (Joel 2:25).
3) Udělej si seznam lidí, kteří ti ublížili a vydej je Bohu v modlitbě. „…a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému“ (Koloským 3:13).
4) Řekni Bohu, že jsi připraven začít znovu. A začni dnes!