„…poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.” Jan 14:19
Říká se, že Winston Churchill naplánoval svůj vlastní pohřeb v katedrále svatého Pavla. Zahrnul do něj úžasné církevní chorály. Po požehnání trubač stojící vysoko v dómě zahrál Večerku, signál trubače, který se hrává na vojenských pohřbech. Potom další trubač, stojící na druhé straně velikého dómu, zahrál Budíček. „Je čas vstávat. Je čas vstávat. Ráno je čas vstávat.”
O velikonočním ránu Ježíš vstal z mrtvých, nebem zněl Budíček a zaslíbení se naplnilo: „…poněvadž já jsem živ a také vy budete živi.“ Jaké poselství! A to znamená dvě věci pro každého Kristova následovníka:
1) Když tady dáváme „dobrou noc“, tam dávají „dobré ráno“.
2) Když ti zemře někdo milovaný, odloučení je jenom na okamžik, ale opětné shledání bude trvat navěky.
Pavel píše: „Máme-li v Kristu naději jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání; jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života. Každý v daném pořadí: první vstal Kristus, potom při Kristově příchodu vstanou ti, kdo jsou jeho“ (1. Korintským 15:19-23). Haleluja!