„…zkoušel jsi nás… protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro…vyvedl jsi nás a dal hojnost všeho.“ Žalm 66:10-12
Když Ježíš vysvětlil, co to stojí Ho následovat, někteří Jeho učedníci odešli. Ale vliv těch, kteří neodešli, je stále znatelný v dnešním světě. Dříve než apoštolové napsali své epištoly, naučili se vidět každou zkoušku v životě jako příležitost k posílení své víry a znásobení svého působení.
Zkoušky víry jsou příležitostmi vydat něco hodnotného Bohu, i když máme právo to neudělat. Ve zkoušce víry se budeš cítit napaden a napínán okolnostmi, ale ne vzdálen od Boha; zkoušen okolnostmi, ale ne souzen nebo vinen. Žalmista píše: „Ano, zkoušel jsi nás, Bože, protříbil jsi nás, jako se tříbí stříbro…vyvedl jsi nás a dal hojnost všeho“ (Žalm 66:10-12). Zkouška víry nic nezkouší, dokud tě netlačí za hranice toho, co ses naučil při poslední zkoušce – až za to, v čem jsi již obstál! Pokoušíš-li se utéct nebo stáhnout zpět pokaždé, když dosáhneš svého zdánlivého limitu, nikdy doopravdy nezjistíš, jak moc můžeš ty důvěřovat Bohu a jak moc může On důvěřovat tobě.
Ten oheň, který nás tříbí jako stříbro, může přijít v podobě ztráty práce, vztahu, zdraví nebo dobré pověsti. Ale s Bohem není konečný výsledek nikdy pochybný. Pokud si dnes říkáš: „Kolik toho ještě můžu zvládnout?“ tak naslouchej slovům biskupa J. C. Ryleho: „Můžeme si být jisti tím, že pokud zítřek přinese kříž, tak ten, který ho dovolí, může poslat a pošle milost jej unést.“ V Božím království to funguje takto: „Víra je zkoušena, charakter tříben, milost je darována.“