„Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili.“ 1. Mojžíšova 24:19
Příběh o Rebece nás učí velmi důležitou pravdu o životě: když příležitost zaklepe na dveře, ujisti se, že jsi připraven je otevřít. Rebeka nepřemýšlela o úsilí navíc potřebném k napojení deseti žíznivých velbloudů. Neřekla: „Takovou práci nedělám; to nemám v popisu práce.” Žila podle principu: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil…“ (Kazatel 9:10). Nerozvinula najednou pracovní morálku, když se objevil Abrahamův služebník, uplatňovala ji každý den. A to se vyplatilo. Věrnost vždycky přináší odměny. Bůh sleduje tvůj postoj a jednání v malých věcech. Velké okamžiky nepřicházejí k lidem, kteří na ně čekají; pocházejí z věrnosti v malých okamžicích, v každodenní rutině a ve zdánlivě neatraktivní službě. Rebeka necitovala Tóru, ani se neptala toho služebníka, do jaké církve patří. Místo toho, aby se pokoušela být přehnaně duchovní, rozhodla se být milá. Výsledkem bylo, že získala jeho pozornost, jeho úctu a skončila v Abrahamově rodině. To nemohlo dopadnout lépe! A všimni si ještě jedné věci: když Rebeka vzala toho služebníka domů, aby se setkal s její rodinou, rodina chtěla, aby počkala deset dní, než odejde a setká se s Izákem. To bylo obvyklé. Ale Rebeka řekla: „Půjdu…“ (1. Mojžíšova 24:58). Když Bůh otevře dveře, neotálej. Neříkej: „Ostatní jsou kvalifikovanější než já.“ Pokud tě Bůh povolal, pak jsi ty ten správný člověk. Proto překroč svoje strachy a posuň se směrem, kterým On tě vede.