„Je čas hledat i čas ztrácet…“ Kazatel 3:6
Když jsme zasaženi velkými životními ztrátami jako je rozvod, smrt člena rodiny, život ohrožující nemoc nebo invalidita, musíme si tím prorazit cestu, ne je potlačit ve snaze posunout se dopředu. Posunout se předčasně nese s sebou náklad nevyřešených záležitostí promítajících se do budoucích vztahů a příležitostí, a také povzbuzuje minulost, aby se za neurčitou dobu opakovala. Jaký je proces proražení si cesty skrze život měnící ztráty? Porozumění těmto dvěma věcem ti pomůže:
1) Zármutek je přirozená reakce na ztrátu. „Pohřbený“ zármutek je nedokončená záležitost. V podobě deprese, obav, posttraumatické stresové poruchy atd. bude neustále vstávat z mrtvých a hledat řešení, což může trvat klidně roky.
2) Zármutek je „dílem žalu“. Boží Slovo říká: „…je…čas truchlit…“ (Kazatel 3:4).
To znamená, že On stanovil období s určitým začátkem a koncem, ve kterém zamýšlí, že budeš usilovně pracovat na uzdravení svých zraněných citů. Jak dlouho to trvá? Tak dlouho, jak je potřeba – záleží na tom, jak velká je to ztráta, kolik následných ztrát to vyvolá, a na duchovním, vztahovém a citovém zdraví truchlícího. Pokud se rmoutíme podle Písma, přijde znovu „čas poskakovat”. Pokud sami sobě dáme právo plakat, nastane znovu „čas smát se”. Proces, který Bůh naplánoval, skutečně přináší uzdravení a připravenost obnovit život a budoucnost. Buď dokončíš svůj žal, nebo se bude opakovat. Dokončil jsi ho, když si můžeš vzpomenout na ztrátu, aniž by tě ochromila!