„Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých !“ Žalm 142:6
Těžké časy některé lidi nabíjejí energií, ale jiné lidi ochromují. Podívej se na Davida. Všechno, čeho se dotknul, se proměnilo ve „zlato“: Samuel ho pomazal králem; porazil Goliáše; Saul si ho vybral jako hudebníka a válečníka; armáda ho milovala a napsala o něm písně. Potom se ale jeho život rozpadl. Ztratil své zaměstnání a jeho manželství se nezdařilo; jeho starý rádce Samuel zemřel; jeho nejlepší přítel Jonatan mu nemohl pomoci a Saulovi vojáci ho tak pronásledovali, že se musel skrýt v jeskyni.
V nějakém okamžiku se my všichni ocitneme v jeskyni ! Tam skončíš tehdy, když všechny tvoje pozemské opory zmizí. Tam se učíš důležité věci o sobě, které se nemůžeš naučit nikde jinde. Tam Bůh vykonává část svého nejlepšího díla tím způsobem, že tě formuje do Kristovy podoby. Tam tvé největší nedostatky potvrzují, že jsi bezmocný a Bůh posílá svou moc, která proudí skrze tvou slabost.
Když se David modlil: „Tys mé útočiště, tys můj podíl v zemi živých,“ vůbec netušil, že v budoucnu ho čeká koruna a nezemře během skrývání se. Jediné, co věděl, bylo, že tato jeskyně, ve které byl právě teď, nebude lepší. Když jsi v situaci, kterou nemůžeš napravit, změnit a nemůžeš z ní utéci, důvěřuj Bohu! Důvěřuj Bohu! Důvěřuj Bohu! Pokud tvůj pocit bezpečí je výhradně spojen s úspěchem, bude vždycky nestálý. Ale když víš, že Bůh je s tebou dokonce i v nejhorších okamžicích, můžeš se vypořádat s jeskyní a vyjít ven silnější!