„…odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy.“ Koloským 3:13
Ta největší moc, kterou máš nad někým, kdo tě zranil, je moc odpustit. Když řekneš: „Odpouštím ti a už v sobě nebudu mít nic proti tobě,“ pak jsou obě strany osvobozeny od negativního pouta, které mezi vámi bylo. Ale ještě něco navíc: také osvobozujeme sami sebe od břemena „uraženosti“. Dokud neodpustíme těm, kteří nás zranili, bereme je „s sebou“, nebo, co je ještě horší, nosíme si je „kolem krku“.
Jedno z našich silných pokušení je lpět na zlosti vůči našim nepřátelům a potom se považovat za jimi zraněné. Odpuštění tedy nejen osvobozuje druhou stranu, ale také osvobozuje nás! To je cesta ke skutečné svobodě.
Odpuštění neznamená vždycky zapomenout. I když někomu odpustíme, vzpomínka na to, co udělal, v nás může zůstat dlouho. Můžeme to přechovávat v našich emocích jako jizvu, nebo dokonce jako fyzický příznak v našem těle. Ale odpuštění mění to, jak na to vzpomínáme. Proměňuje kletbu v požehnání. Když odpustíme našim rodičům jejich rozvod, našim dětem nedostatek lásky, našim přátelům jejich nevěrnost v dobách, kdy jsme je potřebovali, pak už se nemusíme cítit jako oběti událostí, nad kterými nemáme vládu.
Odpuštění nám umožňuje vzít si zpět naši moc a nedovolit událostem, aby nás rozhořčily, omezovaly nebo ničily. Existuje někdo, komu bys měl odpustit?