„Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.“ Žalm 62:6
Daniel Coleman nazývá schopnost trpělivě čekat „mistrovským postojem“. Mít takový postoj vyžaduje tři vlastnosti:
1) Pokoru. „Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů…tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu“ (Žalm 123:2). Existuje příběh o muži, který čekal tak dlouho na návštěvu lékaře, že nakonec poslal doktorovi účet za svůj čas! Vážně, v životě existuje vzájemný vztah mezi pozicí a čekáním. Níže postavení lidé obecně čekají na ty výše postavené, a ti moudří se učí čekat laskavě. Čekání nám připomíná, že nejsme ti, kdo velí; pokořuje nás to způsobem, kterým máme být pokořeni.
2) Důvěru. „Důvěřuj Hospodinu celým srdcem, na svoji rozumnost nespoléhej“ (Přísloví 3:5). U artistů na visuté hrazdě existuje mimořádný vztah mezi tím, kdo létá, a tím, kdo chytá. Když se letící osoba pustí, musí důvěřovat, že ji ten druhý chytí. Stejně tak my musíme udělat to, co nám Bůh říká, a potom čekat na Něj, dokonce i když nevidíme jasně Jeho ruku při práci. To jsou období, která prohlubují a rozvíjejí naši víru.
3) Očekávání. „Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá“ (Žalm 62:6). Eugene Peterson píše: „V modlitbě jsme si vědomi toho, že nejprve jedná Bůh a když jsou okolnosti připravené, když ostatní jsou na správných místech a když jsou připravená naše srdce, On nás povolá k činnosti. Čekání na modlitbách je ukázněné odmítnutí jednat dříve, než jedná Bůh.“
Takže slovo pro dnešní den je: „Uč se čekat trpělivě, je to mistrovský postoj!“