„Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?“
4. Mojžíšova 11:11
Někteří z nás umí dávat, ale ne přijímat. Výsledkem je, že nejsme schopni dosáhnout našich možností růstu, ani nejsme schopni uskutečnit to, co Bůh pro nás naplánoval. Někdo, kdo je právě teď ve tvém okolí, ví něco, co potřebuješ vědět; něco, co bys nikdy sám nezjistil. Přibliž se k němu a načerpej vodu z jeho studny. Pýcha je tím, co nás udržuje ve stavu slabosti. Slabí lidé se nepřibližují k druhým, moudří lidé ano.
Mojžíš se ptal Boha: „Proč jsem u tebe nenalezl milost, žes na mě vložil všechen tento lid jako břímě?“ (4. Mojžíšova 11:11). „Hospodin Mojžíšovi odvětil: ,Shromažď mi sedmdesát mužů z izraelských starších, o nichž víš, že jsou staršími… A odeberu z ducha, který je na tobě, a vložím jej na ně. Ponesou pak břímě lidu s tebou, neponeseš je už sám‘“ (4. Mojžíšova 11:16-17).
Noviny otiskly příběh o ženě, která usnula za volantem a zastavila se až na mostních dálničních svodidlech. Auto viselo v nebezpečně nejisté poloze dvacet metrů vysoko ve vzduchu. Kolemjedoucí zastavili, popadli provazy, přivázali je k zadní části auta té ženy a nepustili, dokud nepřijela záchranná jednotka. Zespodu byl podepřen žebřík, který pomohl stabilizovat auto, zatímco požárníci připoutávali auto lany k odtahovým vozům. Pokaždé, když se její auto pohnulo, žena křičela. Trvalo to přes dvě hodiny, než ji řidiči, dálniční hlídka, obsluha odtahových vozů a požárníci – všeho všudy asi dvacet pět lidí – vytáhli do bezpečí. Velitel požárníků později řekl: „Bylo to legrační. Neustále křičela: ,Já to zvládnu sama!‘“
Jsi také takový? Pokud se chceš radovat z toho nejlepšího, co Bůh pro tebe má, spoj se s ostatními!