„Užívej života se ženou, kterou sis zamiloval, po všechny dny svého pomíjivého života.“ Kazatel 9:9
Spokojenost je klíčem ke šťastnému manželství. Když se nás někdo zeptá, co nás činí spokojenými v manželství, určitě poukážeme na věci, které náš partner dobře dělá. Když se nás někdo zeptá, v čem jsme nespokojení, dáme najevo, co náš partner nedělá nebo jaký je, a tím vyjadřujeme nespokojenost. Zaměřujeme se pouze na to, co je na našich partnerech dobrého nebo špatného, a podle toho jsme šťastní nebo nešťastní. Ale spokojenost je vnitřní záležitost! Je to způsob, jak reagujeme na druhé. Je to náš postoj, na čem skutečně záleží. Problém nespočívá v tom, co vidíme nebo co slyšíme, ale jak to vidíme a jak to slyšíme: „…nenasytí se oko viděním, nenaplní se ucho slyšením“ (Kazatel 1:8). Oko a ucho – naše smysly – jsou pachatelé. Proto Bůh říká: „…buďte spokojeni s tím, co máte…“ (Židům 13:5). Musíme se rozhodnout vidět věci jinak, takovým způsobem, abychom nebyli nešťastní. Ovládací zařízení je v našich rukou, ne v rukou našeho partnera! Spokojenost je věcí volby: „…naučil jsem se být spokojen s tím, co mám“ (Filipským 4:11). Učíme se spokojenosti tak, že si uvědomíme, o kolik těžší to mají druzí, a ptáme se Boha, jak On chce, abychom použili těžké úkoly a nedostatky pro náš růst a růst našeho partnera. Erma Bombeck poznamenala: „Tráva obvykle vypadá zeleněji nad septikem někoho jiného.“ Benjamin Franklin řekl o manželství: „Před manželstvím měj oči doširoka otevřené a potom napůl zavřené“. A nakonec se můžeme učit spokojenosti skrze modlitbu za odvahu změnit věci, které změnit můžeme (především náš vlastní postoj), milost přijmout to, co změnit nemůžeme (většina věcí je přijatelných, když je přestaneme odmítat), a moudrost umět poznat rozdíl mezi těmi dvěma.