„Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek…“ Lukáš 16:11
Ve skutečnosti nikdy nic nevlastníme, je to pouze půjčeno. Bylo to Boží vlastnictví před tím, než jsme přišli na svět, a On to propůjčí někomu dalšímu, až odejdeme. Naše sobecká kultura říká: „Pokud to nevlastním, proč bych se o to měl starat?“ Ti, kteří rozumějí Boží vůli, budou žít podle vyšších norem. Říkají: „Protože je vlastníkem Bůh, budu se o to tím lépe starat!“ Příkaz Božího království zní: „Od správců se nežádá nic jiného, než aby byl každý shledán věrným“ (1. Korintským 4:2). Aby Ježíš ilustroval tento princip, vyprávěl příběh o podnikateli, který svěřil svoje bohatství svým služebníkům, zatímco byl pryč. Když se vrátil, adekvátně je ohodnotil a odměnil: „Správně, služebníku dobrý a věrný, nad málem jsi byl věrný, ustanovím tě nad mnohým; vejdi a raduj se u svého pána“ (Matouš 25:21). Když vytěžíš maximum z toho, co ti Bůh dal, zaslibuje tři odměny:
1) Budeš pochválen: „Správně, služebníku dobrý a věrný…“
2) Budeš povýšen: „…ustanovím tě nad mnohým…“
3) Budeš poctěn: „…vejdi a raduj se u svého pána.“
Pro mnohé z nás jsou peníze tou největší zkouškou. Ježíš říká o tomto problému toto: „Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?“ (Lukáš 16:11). Existuje přímý vzájemný vztah mezi tím, jak používáš peníze, a kvalitou tvého života. Takže otázka zní: může být způsob, jak zacházíš se svými penězi pro Boha překážkou v tom, aby ti ve financích více požehnal?