„Tak jste se nám stali drahými!“ 1. Tesalonickým 2:8
Duchovní vedení. „Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu…když jsme vám přinesli Boží evangelium“ (1. Tesalonickým 2:9). Nedávný průzkum v křesťanských rodinách ukázal, že jeden z deseti otců se modlí se svými dětmi a jeden z dvaceti otců jim čte z Bible. Mnozí z nás si vzpomínají na to, jak jsme byli vychováváni zbožnými matkami (díky Bohu za ně!), zatímco naši otcové se účastnili jen okrajově nebo se vůbec neúčastnili rodinného duchovního života. Přestože matka má duchovní vedení na starosti, otec je za to stále zodpovědný Bohu (viz Efezským 6:4). Matka může vodit děti do sboru, modlit se s nimi a učit je biblické principy, ale děti mají niternou potřebu, kterou může naplnit pouze otec. Proto pro ně představuj život formující a milující charakter jejich nebeského Otce. Dospělí vychovávaní bez vlivu bohabojného otce často říkají, že jim něco chybí, brání se uspokojujícímu a důvěrnému vztahu se svým nebeským Otcem. Vypadá pro ně nepřístupně, bez náklonnosti, jako soudící, podmínečně přijímající, s nechutí odpouštět a převážně kárající. Modlí se občas, protože se při modlitbách cítí trapně, jako kdyby obtěžovali Boha, který je „příliš zaneprázdněný na to, aby naslouchal jejich potřebám“. Mnoho dětí, které se takto cítí, úplně odmítají Boha. Na druhé straně, dospělí, jejichž otcové se účastnili duchovního vedení rodiny, se jeví jako celkem svobodní od těchto problémů. Otče, Bůh tě ustanovil, abys byl Jeho reprezentantem v životech tvých dětí, a neexistuje za tebe žádná náhrada. Je čas převzít vedení, ať jsou tvoje děti jakkoliv staré, a jakkoliv starý jsi ty. Jako Pavel můžeš říci: „Jistě si, bratří, vzpomínáte na naše úsilí a námahu…když jsme vám přinesli Boží evangelium.“