„Když Mojžíšovi umdlévaly ruce… Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře…“ 2. Mojžíšova 17:12
Rádi o sobě přemýšlíme jako o soběstačných, ale je dobré vědět, kdy potřebujeme pomoc. Když Izrael bojoval s Amálekem, tak Izraelci vítězili, dokud Mojžíš držel svou hůl nahoře. Ale když mu ruce poklesly, nepřítel byl ve výhodě. Stejně tak jako my ostatní, Mojžíš byl lidská bytost a když mu „umdlévaly ruce… Áron a Chúr, každý z jedné strany, mu podpírali ruce, takže vytrval s rukama nahoře…“ (2. Mojžíšova 17:12). Bůh dal toho dne Izraeli nejen vítězství, ale také ukázal Mojžíšovi, že bývají časy, kdy všichni potřebujeme pomoc.
Jeden pastor říká: „Pamatuji si na období, kdy jsem skutečně ztratil odvahu… Kladl jsem si otázku, zda jsem ta správná osoba vhodná k vedení sboru… Jeden kamarád vnímal mé zoufalství…vzal mě na kávu a naslouchal mým starostem. Udělal si čas na to, aby mi připomněl všechny způsoby, kterými si Bůh používal mého vedení… Pomohl mi získat perspektivu, kterou jsem ztratil. Na konci našeho společně stráveného času jsem se cítil povzbuzen a připraven pokračovat… Vždycky budu vděčný za způsob, jakým ,podržel mé ruce nahoře‘.“
Mnozí z nás shledávají snazším pomoc dávat než přijímat. Někdy přijetí pomoci znamená vzdát se své role mučedníka nebo oběti, strhnout zdi nezávislosti, které jsi léta budoval, a dovolit, aby ti druzí byli k dispozici. Pokud to zní jako tvůj případ, pak se modli tuto modlitbu: „Pane, Ty víš, že mám sklon spoléhat se na sebe. Pomoz mi přijmout ten dar, který jsi mi dal v lidech, kteří mě chtějí podepřít a povzbudit.“